Homocystein a Vitamín B17
Homocystein (Hcy) a nádorová onemocnění
Diagnóza „nádor“ vyvolává u postižených obavy a stres. Pacienti s nádory mozku, plic, prsu, břišní slinivky a dalšími druhy tumorů jsou považováni za nositele neblahého ortelu, nad nimiž se vznáší hrozba předčasné smrti, které veškeré možné léčení až příliš často nedokáže zabránit. Tyto obavy odpovídají současnému stavu našeho zdravotnictví, které sice zdůrazňuje používání léčebných prostředků „lege artis“, ale nepostihuje jimi příčinu vzniku onemocnění.
Podle zákona 372/2011 mají lékaři poskytovat pacientům se závažnými nemocemi informace o všech dostupných možnostech léčení. U onkologických pacientů nenaplňují lékaři tuto povinnost, protože zamlčují pacientům informace o existenci vitamínu B17 (dostupný výrobek Amygdalin). Pokud by se pacienti touto cestou dozvěděli o mechanismech působení B17 (účinná látka přírodního původu je nitrilosid) a o jeho účincích, resp. léčebných výsledcích, asi by se část z nich nerozhodla pro chemoterapii, nebo radioterapii a jejich kombinaci. Veškeré informace o B17 a přípravcích, které ho obsahují, pocházejí z výsledků zcela seriosních lékařských výzkumů, které zabraly mnoho desetiletí.
Dlužno podotknout, že je v nich nulový podíl zkušeností a doporučování léčitelů. Zdá se tedy, že odpor onkologů k B17 má jiný původ, mám na mysli ekonomické důvody, než odborný názor. Asi vždy bude nutné, aby pacient měl dostatek informací, které potřebuje ke svobodnému rozhodování o tom, jak se chce léčit a neměl pocit, že je vystaven cílevědomého ovlivňování k přijetí rozhodnutí, o kterém si lékař přeje, aby ho přijal. Při tomto posuzování by pacienti měli znát přednosti a chyby metod, které mohou využít:
- První chyba nejčastějšího léčení je v tom, že ať chirurgické odstranění nádoru, nebo chemoterapie, či radioterapie, se soustřeďují pouze na likvidaci nádorových buněk, nebo jejich odstranění z těla. Tyto metody jsou sice cenné tím, že zbavují tělo větší části nádorových buněk, ale z hlediska konečného výsledku léčení mají své nevýhody. Tou první nevýhodou je, že silně oslabují obranný (imunitní) systém pacienta; to platí zejména o chemoterapii. Tady je třeba pamatovat na to, že funkční imunitní systém je jedinou vlastní obranou, kterou tělo proti rakovinným buňkám má. Tuto obranu je třeba ve všech fázích léčení alespoň chránit a raději přímo posilovat k vyššímu výkonu.
Vývoj situace ve využívání poznatků o Hcy a také o B17 si vynucuje pranýřování odstrašujících případů. Zde je jeden z nejhorších: Pacientka s karcinomem prsu se současně léčila s rozsáhlým ekzémem. Imunolog, zřejmě podle rady dealera farmaceutické firmy, se rozhodl pro imunosupresivní léčbu stejného kalibru, jaká se musí použít u pacientů při a po transplantaci některého orgánu. Je otázkou, zda se takové porušení principu „celostního léčení“ má považovat za pokus o vraždu, nebo „jen“ o zabití pacientky.
- Druhou chybou „klasických“ onkologických postupů je, že nepostihují příčinu, která umožnila zvrat první buňky v mateřskou buňku nádoru.
- Třetí problém se týká chirurgického zásahu do nádoru: je často spojen s metastatickým rozsevem nádoru. Tyto informace je třeba rozvést:
Zde navazujeme na informace v kapitole o imunitě: vítězství pacienta nad nádorem je podmíněno plnou výkonností imunitního systému. V imunitní složce, představované „zametači“ – pohyblivými buňkami se schopností pohlcovat cizorodé látky i tělíska vetřelců, má tělo výkonný prostředek k rozrušování a odstraňování nádorových buněk. Proto je nezbytné se za všech okolností starat, aby nedošlo k oslabení jejich výkonnosti, nebo alespoň, aby ochromení, které jim působí například antibiotika, nebo chemoterapie, nebylo hluboké a netrvalo dlouho.
Z tohoto hlediska je první chybou onkologického léčení, že nezahrnuje podporu imunitního systému před léčením, během něho a po něm, když je známo jak moc chemoterapie i radioterapie narušují imunitu. Tímto opomenutím dostává nádorové onemocnění příležitost se znovu rozvíjet a stále více podlamovat zdraví pacienta.
Druhá chyba současného léčení spočívá v tom, že se nepokouší odstranit příčinu, která vede ke zvrhnutí se „zdravých“ buněk v buňky nádorové. Uvozovky jsou u „zdravé“ proto, že jsou zdravé jen zdánlivě. Ve skutečnosti se v buňkách při dlouhodobě zvýšené hladině homocysteinu (dále Hcy) mění jejich vnitřní biochemický stav tak, že protinádorově působící mechanismy slábnou a pronádorové mechanismy nabývají vrch.
Tato nepříznivá změna biochemického stavu buněk trvá tak dlouhou dobu, po jakou si člověk ponechá zvýšenou hladinu Hcy v krvi, nebo až do chvíle kdy přivodí konec života daného člověka. Jen proto se po dosavadních léčebných postupech nádorová onemocnění opakují, ať v původně postiženém orgánu, nebo v jiném. Dostáváme se tak znovu a z jiné strany k všeobecně platnému poznatku, že porucha metabolizace Hcy je příčinou vzniku mnoha různých civilizačních chorob i jejich kombinací. Z těchto pozorování vzniklo podezření, že nádorové onemocnění oznamuje riziko KVO, nebo naopak.
Tady je namístě odbočit k informaci, že jsem v roce 2007 obdržel od Společnosti Sisyfos bronzový bludný balvan „za léčení rakoviny pomocí vitamínů“. Autorům zdůvodnění samotným zřejmě brzy přišla formulace jako hodně hloupá a prof. Heřt ji nahradil sofistikovanějším, ale o nic pravdivějším elaborátem, který rozebírám na jiném místě těchto stránek. Nejpozoruhodnější na tomto novějším elaborátu je skutečnost, že ho přejala Česká kardiologická společnost a zařadilo ho na své stránky jako vyjádření svého „odborného“ hodnocení významu homocysteinu pro lidské zdraví. Snaha doplnit vžitý způsob léčení nádorů o snížení hladiny Hcy, nechala vzniknout názorový střet s onkology a internisty, kteří společně věří, že podávání kyseliny listové a vitamínu B12 podporuje růst nádoru. Hledání v análech výzkumů a každodenní praxe ukazují, že co platí pro zdravé mladé buňky pěstované na tkáňových kulturách, neplatí pro nádorové buňky, které sice mají některé rysy mladých buněk, ale úplně jiný metabolismus. Chybí doklady, že tento pokus s nádorovými buňkami někdo zopakoval.
Jsou důvody k přesvědčení, že pokus byl proveden, ale přinesl takové výsledky, jaké jeho autoři nemohli potřebovat. Proto o tom nepodali zprávu, aby nadále bylo možné šířit informace o nebezpečnosti podávání vitamínů onkologickým pacientům, jak se někteří lékaři stále ještě pokoušejí šířit. Odmítání podávat kyselinu listovou a B12 pacientům s nádory je třeba považovat za rafinovanou dezinformaci, která má odradit od rozšíření prevence využívající poznatky o Hcy.
Dosud získávané výsledky zatím potvrzují správnost hypotézy, že i nádory patří mezi civilizační choroby a že vyšší Hcy podněcuje jejich vznik. Snižování hladiny Hcy má u léčení rakoviny ještě jeden nezastupitelný význam: Hcy je organická kyselina, která při dosažení vyšší hladiny posouvá pH krve a celého vnitřního prostředí těla „do kysela“ a vytváří tak ideální podmínky pro rozvoj nádorů a jejich metastáz. Z tohoto zjištění vyplývá jediný závěr: chceme-li definitivně zvládnout onemocnění nádorem, musíme se odhodlat k užívání trojice vitamínů, nezbytných pro bezporuchovou metabolizaci Hcy. Naše poslední výsledky léčebné podpory u onkologických pacientů silně podporují názor, že vyšší hladina Hcy má mezi ostatními společně se uplatňujícími příčinami vzniku nádoru takovou sílu, že jestliže ji odstraníme, tak ty zbývající většinou nejsou tak silné, aby samy osobě dokázaly vyvolat opakovaný vznik nádoru. Framinghamská studie v USA ukázala, ževyloučením Hcy ze hry se sníží výskyt nových onkologických omemocnění o 2/3. S takovýmpotlačením výskytu rakoviny by mohlo počítat Ministerstvo zdravotnictví, kdyby se oprostilo od naočkovaných předsudků a zavádějících dezinformací, které mu předkládá nastrčenánápověda.
Dnes je toto posuzování a výběr postupu snadnější. Případy pacientů s nádory z posledníchměsíců, kteří přijali doporučení podpořit imunitu, snížit Hcy a obstarali si léčení injekčním Amygdalinem a začali s léčením včas, jsou neuvěřitelné: vymizení metastáz z jater u karcinomu tlustého střeva, zmenšení karcinomu prsu z rozměru 3x5 cm na velikost hrášku, úplné zmizení karcinomu na děložním čípku, uklidnění myeloidní leukémie a vymizení mnohočetného meningeomu na spodině mozku. Že nejde o náhodu, ale biologicky obecně platný jev dotvrzuje případ feny s nádorem mléčné žlázy mnohočetně metastázovaným doplic, břišních orgánů a kostí. Po podpoření imunity a snížení Hcy u ní došlo k vymizení metastáz a veterinárně uznanému úplnému uzdravení.
Cesta k léčebnému úspěchu vede přes potvrzení, že se podařilo dostatečně snížit hladinuHcy. Mít tuto jistotu předpokládá 2 vyšetření hladiny Hcy v krvi: úvodní před začátkem léčení a kontrolní zjištění poklesu jeho hladiny po šesti týdnech léčení. Výše zmíněné výsledky neopravňují vyslovit názor, že se podařilo najít jak vyléčit rakovinu. Takové hodnocení bude možné až se podaří dál prohloubit poznání závislostí vzniku a rozvoje onkologických procesů a ještě dál zlepšit výsledky léčení.
Dostupné výsledky pokusů o statistické srovnání výsledků různých postupů při léčení rakoviny ukazují, že aplikace Amygdalinu v kombinaci se snížením Hcy a důslednou podporou imunity, jsou pokrokem v léčení rakoviny. Platí tu věčný princip: s léčením je třeba začít co nejdříve je to možné. Popsaný léčebný postup má podle dostupných statistických srovnání větší počet vyléčených, než „klasické“ onkologické léčení. U beznadějných případů, s jejichž léčením se začalo pozdě, dojde alespoň k potlačení bolestí a lepšímu snášení koncových stádií tohoto onemocnění.
O významu této léčebné kombinace jistě napovídá skutečnost, že minulé vedení SÚKL zakázalo celníkům propouštět do ČR zásilky Amygdalinu se lživým odůvodněním, že jde o nebezpečnou toxickou látku, kterou nelze uvádět do oběhu. Pro pacienty to znamená komplikaci, že musejí hledat jiné, obvykle dražší cesty dodání Amygdalinu. Lživost výroku SÚKL vystoupí při čtení výsledků testů toxicity a účinnosti Amygdalinu, které provedla podle obvyklých standardů klinika v Tijuaně v Mexiku, kam se jezdí léčit onkologičtí pacienti z USA. Toxicita Amygdalinu při nitrožilním podávání byla shledána jako nulová, tedy odpovídající nitrožilní aplikaci glukosy. Výrok SÚKL také přehlížel známý verdikt Federálního soudu USA, který zrušil starší zákaz výroby, prodeje a používání B17 na území Spojených států, o který se postaral úřad FDA (obdoba našich SZÚ a SÚKL). Tento verdikt je kolektivním úspěchem amerických pacientů, kteří se vyléčili z rakoviny péčí kliniky v Tijuaně v Mexiku.
Ještě jedno upozornění z praxe. Část pacientů si žádá doporučení, zda mají přijmout léčení chemoterapií, nebo (a) radioterapii, nebo zdra je mají odmítnout a léčit se injekcemi B17. Tito pacienti si neuvědomují, že neexistují žádné viditelné známky, podle kterých by kterýkoli lékař mohl předem usuzovat, který z možných léčebných postupů má větší naději na úspěch. U nádorů jsou pro „vyléčení“ stanoveny časové limity přežívání pacientů a ty je třeba splnit. V tuto chvíli je předčasné chtít konečné hodnocení dosažených výsledků. Již teď lze ale vyslovit, že přinejmenším se našla metoda sekundární prevence, která je způsobem účinnépodpůrné péče. Lze od ní určitě očekávat, že zlepší dosavadní výsledky léčení nádorového onemocnění s výrazným zmenšením závažných vedlejších účinků (chemoterapie a radioterapie).