Nedávno jsem četla článek o imunitním systému, který se zabýval pouze jedním ze dvou zabezpečovacích mechanismů našeho organismu.

Viz.článek : „hlavním úkolem imunitního systému je chránit organismus před nebezpečnými cizorodými látkami“.

Podléháte-li často nachlazení a chřipkám, máte možná oslabenou imunitu. Vaše tělo se neumí bránit bakteriím a virům, která tato onemocnění způsobují. Jakmile začneme být často nachlazení, dopujeme se vitamíny a různými podpůrnými prostředky.

Jím zdravě a stejně jsem pořád na hromadě

Lidský organismus má dva ochranné mechanismy Imunitní Systém a OSU HPA.

Imunitní Systém nás chrání před nebezpečím, které má původ pod kůží a do těla se dostává skrze sliznice. Toto nebezpečí představují bakterie a viry a každá takováto mobilizace vyčerpá spoustu energie.

OSA HPA (hypotalamus-hypofýza-nadledvinky) mobilizuje ochranu proti vnější hrozbě, jako je STRES. Pokud se nacházíte ve stresu, hypotalamus vyšle signál do hypofýzy tzv. „velící žlázy“, ta pošle informaci do nadledvinek a informuje je o nutnosti koordinovat stresovou reakci těla „bojuj nebo uteč“. Jakmile se spustí poplašné zařízení nadledvinek – stresové hormony (adrenalin, kortizol) se uvolní do krve, zúží cévy zažívacího traktu a donutí tak krev poskytující energii, aby přednostně vyživovala tkáně paží a nohou, které nám umožní vyhnout se nebezpečí.

Při mobilizaci organismu, tak hormony nadledvinek potlačí činnost imunitního systému, aby se uchovaly zásoby energie.

(Hormony jsou tak účinné v omezení imunitního systému, že je lékaři podávají pacientům při transplantaci proto, aby jejich imunitní systém neodmítal cizí tkáň – např. transplantace ledvin).

Ptáte se, proč systém nadledvinek vypíná imunitní systém?

Představte si, že hořííí a vy ležíte doma v posteli a vaše tělo zmítá bakteriální infekce. Mozek se ale musí rozhodnout, co představuje větší nebezpečí, zdali požár nebo infekce. Logické je, že vašemu tělu nepřinese žádný užitek, pokud zdolá infekci, když ještě předtím uhoří. Stres vyvolaný „plazím“ mozkem zvolí záchranu života před jistou smrtí a okamžitě vypne imunitní systém. Tím se zastaví boj s infekcí, abyste měli dostatek energie vzít nohy „na ramena“.

To je sekundární důsledek zapojení Osy HPA. Imunitní systém přestane s infekcí bojovat!

Aktivace osy HPA také oslabuje schopnost jasně myslet.

Logické uvažování je výrazně pomalejší než reflexní činnost, která je řízena zadním mozkem.

Platné pravidlo!

Čím rychleji jsou informace zpracovány, tím větší naději má organismus na přežití.

Jestliže se tedy často stresujeme, tak s největší pravděpodobností budeme více náchylní k onemocnění.

Candance Pert Ph.D ve svém výzkumu zjistila, že viry, které vstupují do buňky, používají stejné receptory jako neuropeptidy. Virus, který se váže na určitý receptor, bude mít tedy větší nebo menší šanci se do buňky dostat. Vzhledem k tomu že molekuly emocí jsou zapojeny do procesu, kdy virus vstupuje do buňky, můžeme předpokládat, že stav našich emocí bude mít vliv na to, zda podlehneme či nepodlehneme virové infekci.

 

Když jsme šťastní, pravděpodobně neonemocníme

Vysvětlení, které se nabízí, je že reovirus, který je příčinou virového nachlazení používá receptor pro noradrenalin – informační látka, která proudí ve šťastných stavech mysli. Jestliže jste šťastni, tak noradrenalin blokuje veškeré potenciální receptory viru a tím znemožní viru, aby do buňky pronikl.

Síla mysli

Imunitní systém může být také vědomě kontrolovatelný. Howard Hall odkazuje na samoregulační metody, jako je relaxace, autohypnóza, biofeedback a autogenní trénink. Hall byl první, který na základě svých experimentů prokázal, že zásah vědomí může ovlivnit buněčné funkce imunitního systému.

Lydia Temoshok Ph.D ve svém výzkumu dokázala, že pacienti s rakovinou, kteří v sobě potlačují emoce, jako je hněv, zlost, a ignorují jejich existenci, se zotavují mnohem pomaleji, než ti, kteří si své emoce dovolí projevit. Dalším společným rysem těchto pacientů bylo sebezapření a neznalost svých citových potřeb. Imunitní systém byl silnější a nádory menší u těch, kteří si své emoce připustili.

Vyjádření emocí je vždy navázáno na konkrétní tok peptidů v těle. Výsledkem chronického potlačování emocí je výrazné narušení psychosomatické sítě.

OSA HPA je tedy skvělý pomocník při zvládání stresu, ovšem tento systém nebyl navržen tak, aby byl neustále aktivní.

Nicméně i přesto, že nás okolnosti bezprostředně neohrožují na životě OSA HPA se aktivuje v každodenních stresových situacích a tím se do těla uvolňuje zvýšená dávka stresových hormonů, která je z dlouhodobého hlediska pro organismus škodlivá.