›  Šokující pravda o vodě

Šokující pravda o vodě

Kniha ke stažení v PDF ZDE nebo klikněte na obrázek

Ukázka z knihy:

Kornatění tepen

Za mého mládí ve Virginii mne brali rodiče při nejrůznějších příležitostech na prohlídku vápencových jeskyní. Tam jsem viděl, jak se během věků postupně vytvořily stalaktity a stalagmity z vody, která byla nasycena vápencem. Z anorganických látek zde vyrostly obrovské útvary pomalu, kapka po kapce. Je to stejný proces, jaký probíhá uvnitř našeho těla, a to pomocí uhličitanu vápenatého a jiných anorganických látek, které se vyskytují všude v pitné vodě. Víte, že uhličitan vápenatý nebo vápno jsou nejdůležitějšími součástmi při výrobě cementu nebo betonu?

Když tento katalyzátor vstoupí do tělových chemických pochodů, stane se hlavním viníkem choroby, kterou nazýváme „kornatění tepen“. Dochází k ní v průběhu let při procesu látkové výměny.

 Lékaři nazývají tuto degeneraci tepen „arteriosklerózou“. Většina lidí zastává názor, že je přirozeným následkem stárnutí. Je to „myšlení stáda“ nebo jasněji řečeno „nepřemýšlení“! Avšak jen málo lidí zpochybňuje tuto starou pověru a mnozí považují za samozřejmost, že v posledních letech svého bytí musí žít s arteriosklerózou a senilitou. I nejlepší lékaři musí přiznat, že dosud neexistují žádné účinné léčebné metody arteriosklerózy, která se již v tepnách rozšířila. Jsou známy techniky, které umožňují nahradit úseky větších tepen a žil na krku a na srdci pomocí dílů z plastické hmoty. Existuje také velmi nákladná operační metoda na odstranění anorganických usazenin v některých částech velkých cév. Vezmeme-li v úvahu celou cévní soustavu lidského těla, pak není vyčištění malé části cév nijak zvlášť účinné. Abychom dosáhli dokonalého výsledku pro zdraví, museli bychom z kilometrů tepen, žil a vlásečnic odstranit celé anorganické nánosy. Proto se též provádí pokusy se vstřikováním rozpouštědel do velkých krevních cév, která by odstranila usazeniny. Kromě toho se k roztažení zúžených cév používá balónku, který se do nich zasunuje.

V tepnách a srdečních chlopních nesmí  být  žádné usazeniny anorganických  látek a jedovatých  krystalů.  Na obrázku je diastola (povolení srdečního stahu) a systola (srdeční stah) v levé srdeční komoře. Pozorně     si prohlédněte pozici ventilů v obou případech. Diastola na levé straně, systola na pravé straně. Jste tak mladí, jak kvalitní jsou vaše tepny, zvláště ty ve vašem srdci.

Arterioskleróza (kornatění tepen) je nejčastější příčinou úmrtí ze všech nemocí, které postihují srdce, mozek a ledviny. Lidské  srdce  je  nejkritičtějším  orgánem  v  procesu  spalování  kyslíku.  Neustále  se  roztahuje a stahuje, asi stotisíckrát za den a asi čtyřicet milión krát za rok. Jedinou přestávkou, kterou si vaše srdeční svaly dopřejí, jsou zlomky vteřiny mezi srdečními údery. Tepny musí zůstat elastické, aby mohly vykonávat tuto namáhavou funkci. Neblokujte a nenechte tepny ztvrdnout anorganickými látkami a škodlivými krystaly z nesprávné výživy.

Mozky, které se mění v „kámen“

 Anorganické látky plus cholesterol a kuchyňská sůl (chlorid sodný) způsobují největší škodu v malých tepnách a ostatních krevních cévách mozku. Moderní věda vyvinula vlastní prostředky k zabránění poškozování a degenerace ledvin, jater a srdce a jiných životně důležitých orgánů.

 Je však jasně prokázáno, že neexistuje na tomto světě žádná technika, která by vrátila život lidskému mozku, přeměněnému v „kámen“.

Předčasné stárnutí a senilita není nic jiného, než je proces pomalé přeměny mozku v „kámen“. V lidové obecné mluvě hovoříme také o zvápenatělém mozku  u starších lidí. Zkuste jednou navštívit léčebné ústavy  a domovy důchodců a pozorujte na vlastní oči osoby,  které již nemohou myslet nebo uvažovat. Mnozí          z těchto lidí ani nepoznají své vlastní děti a příbuzné. Všechny jejich schopnosti myšlení zmizely. Přestali již ovládat své vylučovací orgány, a proto jim jsou dávány plenky pro dospělé. Mnozí nemohou sami jíst, musí být krmeni. Nemají již k dispozici všechny schopnosti reakce mozku. Oči tupě zírají do prostoru. Jsou to již prakticky mrtví lidé, kteří jen čekají na to, až budou pohřbeni. Je na ně žalostný pohled. Jsou nejosamělejší na světě. K takovému konci dochází podle vědeckého zjištění u většiny starých lidí. Mnozí lidé jsou této tragédie ušetřeni, neboť umírají dříve, než by chemické pochody v těle stihly proměnit jejich mozek v „kámen“.

Žádná síla na zemi nemůže oživit „zkamenělý“ mozek. Nedopusťte, aby váš mozek „zkameněl“!

PIJTE JEN ZELENINOVÉ A OVOCNÉ ŠŤÁVY A DESTILOVANOU VODU.          

Kornatění tepen a krevních cév začíná již dnem narození, neboť od tohoto okamžiku začínáme svému tělu dodávat anorganické chemikálie.

Moje první zkušenosti s tvrdou vodou

Přečtěte si pozorně, co říká hlavní autor této knihy dr. Bragg: Vezměme si jako příklad můj vlastní život. Narodil jsem se na farmě ve Virginii. Ležela na řece Potomac. Veškerou pitnou vodu jsme čerpali ze studny byla křišťálově čistá, čerstvá, perlivá. Byla ale velmi tvrdá, obsahovala uhličitan vápenatý a jiné anorganické látky. Když jsme vodu vařili, tvořily se silné usazeniny a povlaky v konvicích a hrncích a na jejich dnech se časem objevily rozežrané díry. Museli jsme proto hrnce nahrazovat a kupovali pořád nové.

Nové hrnce čekal po nějaké době stejný osud. Tvrdá voda velice ztěžovala praní prádla, máchání a čištění. Mýdlo vůbec nepěnilo. Největší škodu však tvrdá voda způsobila lidem, kteří ji pili.

Mému dědečkovi bylo zhruba šedesát pět let. Měl statnou postavu, byl svalnatý, měřil asi 190 cm a vážil kolem 90 kg. Byl výborný jezdec na koni, výtečný lovec a těžce pracující rolník! Nezapomenu na to, jak dostal první těžký záchvat mrtvice. Braggovi byli velká rodina a všichni členové rodiny jednou společně obědvali a seděli za jedním stolem. Náhle zařinčely talíře a můj dědeček se nad stolem zhroutil.

Přišel venkovský lékař a sdělil nám zarmouceně, že dědeček ztratil veškerou kontrolu nad levou částí svého těla v důsledku ochrnutí mozku. Od tohoto okamžiku se nebožák neobešel bez neustálé péče. S úplně ochrnutou levou částí těla již nebyl bez opory schopen chůze. Přestal ovládat své vylučování a vyměšovaní. Nemocný ubožák dostával záchvaty zuřivosti. Přijímání potravy bylo velmi obtížné, neboť nemocný nemohl potravu kousat. Mohl být krmen jen zcela tekutou kašovitou potravou.

Tento dobrý muž, kterého jsme milovali, byl prakticky mrtvý, bez skutečného života. Už nežil, ale jenom živořil. Nedovedete si představit, jak velká zátěž to byla pro moje rodiče a celou rodinu. Ubohý nemocný se trápil ještě tři roky, než dostal druhou mrtvici a zemřel. Jeho tělo bylo dopraveno do nemocnice Johna Hopkinse v Baltimore, kde lékaři provedli pitvu. Zjistili přičiní, že dědečkovy tepny byly jako kámen. Můj dědeček se narodil na farmě, kde prožil celý svůj život a pil den co den tvrdou vodu. Byl jsem teprve malý chlapec, když mne otec seznámil s výsledkem pitvy. Zeptal jsem se otce, proč dědečkovy tepny zkameněly?

Nemohl mi dát na moji otázku uspokojivou odpověď. To byl den, kdy jsem se rozhodl, že naleznu příčinu, proč „zkameněly" tepny mého dědečka. Začal jsem studovat lékařské knihy, které jsem si vypůjčil od strýčka Williama, našeho domácího lékaře. Zasypával jsem ho stovkami otázek, týkajících se tvrdnutí lidských tepen. Mělo ale uběhnout ještě mnoho let, než mohly být moje otázky zodpovězeny. Mezitím jsem byl svědkem toho, co všechno způsobila tvrdá voda mé rodině, mým příbuzným a známým. Na naší farmě pracovalo mnoho milých černochů. Vycházeli jsme spolu dobře jako ve velké rodině. Jedna z černošek, která v našem domě pracovala, se jmenovala Bessie Louise. Patřila do naší rodiny a všichni jsme ji měli rádi. Chudák Bessie dostala zánět kloubů na rukou, v zápěstích, loktech, kyčlích, kolenech a na nohou. Jak ukrutnými bolestmi ubohá žena denně trpěla! Často jí díky silné bolesti vstoupily slzy do očí. Opět jsem se zeptal strýčka, který byl lékařem, co artritidu způsobuje. Chtěl jsem vědět, zda existuje nějaká léčba tohoto bolestivého stavu. Strýček mi odpověděl upřímně: „Pavle, neznáme příčiny této zmrzačující, bolestivé artritidy. Neznáme ani její léčbu. Jediné, co mohu pro ubohou Bessie udělat je, že jí předepíši utišující léky, které zmírní její velké bolesti.“ Netrvalo dlouho a nebohá Bessie byla upoutána na lůžko a po několika  letech zemřela. Nebylo jí ani 65 let. Svoje poslední dny života strávila ve velkých bolestech a utrpení. Můj malý dětský mozeček trpěl s ní jaká byla příčina této hrozné nemoci, která dělala z lidí mrzáky? Tuto otázku jsem si kladl  vždy  v  pozdních  večerních  hodinách  před  usnutím.Žili  jsme  zde  na  velké,  pěkné  farmě s hojností potravin všeho druhu a měli jsme příjemný, útulný domov. Byla to překrásná farma u nádherné řeky. Ale dospělí zde strádali velkými bolestmi. Tyto sužující bolestivé stavy byly shrnuty do jednoho slova a to znělo „bolest“. Každý den jsem mohl slyšet matku jak si povídá s lidmi a ptá se: Co dnes dělají vaše bolesti? A nemocní matce na její otázku vždy smutně odpovídali.

Opět jsem šel za svým dobrotivým, trpělivým strýčkem lékařem a přímo jsem se ho zeptal. „Strýčku“, řekl jsem, „proč trpí tolik lidí touto bolestí?" Jeho odpověď zněla: „To bych také rád věděl!“ Pak jsem si opět řekl: „Jednoho dne přijdu na to, proč tolik lidí trpí touto chorobou. “

Tuberkulóza v mém dětství

Když mi bylo 12 let, poslali mne rodiče do velké vojenské školy ve Virginii. Chtěli mne připravit na vstup  do vojenské akademie ve West Pointu, abych tam mohl začít vojenskou dráhu. V té době a v mém věku rozhodovali rodiče za své děti. Já sám jsem neměl nejmenší chuť stát se vojákem a také jsem to svým rodičům řekl. Ti  mně  však vysvětlili, že  vědí  sami  nejlépe, co je  pro mne  nejlepší. Byl jsem poslušný.  Ve vojenské škole jsem musel nejen pít obyčejnou tvrdou vodu, ale i konzumovat typickou ústavní stravu. Ta se skládala ze spousty pečiva, obsahujícího škrob, z teplých koláčů, sušenek, bílé rýže, mnoha párků, bramborové kaše a pečených brambor nebo vařeného masa, těžce stravitelných zákusků, koblih, sladkého pečiva s rozinkami, čokoládových koláčů, zmrzliny, paštik, pudinků a jiných dezertů, silně slazených rafinovaným cukrem. Přesně po čtyřech letech, když mně bylo 16 let, jsem onemocněl tuberkulózou. Stále jsem se ptal strýčka lékaře, proč se mi to stalo? Proč? Proč? Proč? Můj laskavý strýček nebyl schopen na moji otázku odpovědět. Časem jsem vystřídal různá tuberkulózní sanatoria, až zasáhl osud.

V jedné nemocnici v New Yorku jsem byl vyšetřován skupinou čtyř lékařů. Zeptal jsem se jich přímo: „Můžete mne z této nemoci vyléčit?“ Na to jsem dostal upřímnou odpověď. Lékaři řekli: „Ne! Nevěříme, že nemoc překonáte.“ Když lékaři opustili můj pokoj, velice se na ně rozzlobila moje švýcarská ošetřovatelka a hlasitě hubovala: „Tito lékaři nemají o tuberkulóze ani ponětí! Těším se, až se zase vrátím do sanatoria ve Švýcarsku, kde lékaři umí tuto nemoc léčit.“ Zvolal jsem: „Vezmete mne s sebou? Chci žít, abych mohl pomáhat všem nemocným!“ A tak mne vzala s sebou do jednoho sanatoria ve Švýcarsku, kde mně vrátil život známý lékař dr. August Rollier. Ihned mi místo léků předepsal přírodní léčebné prostředky, jako např. čistou vodu, správnou výživu, pobyt na slunci a čerstvém vzduchu, hluboké dýchání a tělesná cvičení. Během dvou let jsem byl zdravý, čilý a silný jako mladý hřebec. Nyní jsem byl schopen dosáhnout svého cíle učit ostatní lidi, jak si mohou sami pomoci.

Tajemství dešťové a sněhové vody

Mnohé praktiky sanatoria dr. Rolliera jsou dodnes, známy jako standardní metody při léčbě tuberkulózy nejrůznějšího typu. Můj dobrý doktor předběhl v mnoha směrech svoji dobu o 200 let. Na jedné věci důsledně trval totiž, že žádnému z jeho pacientů nesmí být k pití podávána tvrdá voda. Vody je ve Švýcarsku dostatek, ale dr. Rollier podával jen dešťovou vodu a vodu z roztátého sněhu. Byl také velkým příznivcem čerstvých ovocných a zeleninových šťáv.

Dr. Rollier nám stále vysvětloval důvody své léčby. Uváděl, že prakticky všechna voda ve Švýcarsku je „tvrdá“, nasycená anorganickými látkami, které našemu tělu jenom škodí, neboť naše „chemická laboratoř“  v těle může asimilovat pouze organické, živé potraviny a tekutiny. Začal jsem mít dr. Rolliera rád a rozumět mu, neboť mi dával na moje otázky logické odpovědi. Byl to geniální muž! Léčil nemocné z celého světa. Pacienty, kteří již byli odsouzeni k smrti, jako já. Když jsem sanatorium opouštěl, přísně mi nakazoval, abych pil jenom dešťovou a sněhovou vodu, zeleninové a ovocné šťávy a destilovanou vodu.

Odměna za zdravý způsob života

Rada  dr. Rolliera mne přivedla na myšlenku, zda není  možné, aby smrt  mého dědečka, způsobená mrtvicí  a smrt Bessie Louisy, kterou postihla krutá artritida, měly společnou příčinu. Spočívala tato příčina snad v pití tvrdé vody a konzumaci mrtvé stravy bez vitálních látek? Tato otázka mne trápila. Musel jsem na ni bezpodmínečně najít odpověď. Cítil jsem, jak na mně spočívá velká tíha, která ze mne spadne tehdy, najdu-li pravdu. Pak by nebyla odpověď na „nemoc a smrt“ již déle tajemstvím.

V tomto okamžiku jsem se rozhodl, že se stanu biochemikem, odborníkem v oblasti výživy a lékařem, který bude léčit jen pří rodními metodami. Po opuštění sanatoria jsem strávil osm let získáváním znalostí, které mě měly připravit k tomu, abych mohl radit nemocným, jak si mohou sami pomoci.

Za všechna ta léta sklidila má práce řadu úspěchů a dnes jsem ještě více nadšen silami přírodního léčitelství, než kdy předtím. Proto jsem napsal tuto knihu.